Jen skočit a utonout

Neusmívej se na mě a už vůbec se nedívej, tak sladce Tvýma čokoládovýma očima. Zradil jsi, neslibuj. Raději mlč sic tasím meč, nic neříkej. Tváříš se nevinně, ne nic se nestalo, vůbec nic. Chci od Tebe utéct jako Jones, Indiana Jones před balvanem, tak úspěšně, ale stále mne stíháš. Každý krok, každé mé hnutí a myšlenka na Tebe se mi vnutí. Jsi mou kouli na noze, dobrovolnou, jsem vězeň a Tvou poddanou, jsi svoboda, mou touhou. Poslušně klopýtám, vodíš mě, vodíš za nos, pohled upřený na Tvých vypracovaných zádech, pch, ale bohužel nedovolím si ani jeden nádech. Přejít přes most nebo jej obejít? Přebrodit nebo se namočit? Dvakrát se utopit než přes most jít. Lapám po dechu, hledám Tvá záda, v ústech sucho, v plicích voda, pro Tebe cokoliv, jsem Tvá poddaná. Po třetí už neskočím, nechci přec utonout, bez vody však nelze plout. Tys přihnal se náhle (z)nova a já už potřetí opět skáču v mdlobách.