Tak moc pyšná...

Pyšná jako růže s trny, obrněná pancířem. Ty zraníš všechny okolo svým trnem, ostrou čepelí plnou jedovatosti, odpusť, no tak, vyhni se zlosti. Vábná vůně, milý vzhled, shnilá duše, černý svět. Pyšná, pýcha, pýchavka, tak moc pyšná. Více než-li zrníček na poušti, plné srdce zášti máš, více než-li lásky, jedovatosti rozdáváš. Pyšná jako princezna, pyšná jako páv, pýcha a předsudek, pýcha předchází pád. Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou. Marnivý, ten kdo lásku svou zhatí přeošklivou pýchou svou. Zamotaná v růžovém keři, kdo vysvobodí mne, kdo zjistí, kdo doopravdy jsem. Ale i přesto, tak moc pyšná jsem ...

Jako stromy

Co se stromem, který nenese ovoce, co s láskou, která štěstí nesnese? Co s pramenem, jenž neproudí, co s učením, když nezmoudřím? Jsme jako stromy - plodní i neplodní, suší i vitální, jako proutek či tlouštík, jako vetřelec či pomocník. Strom každý lásku potřebuje, vláhu, hnojivo, jenž o něj pečuje. Co s plodem, když je s kazem, co s červíkem, co s mrazem? Boj, jedině boj nám může pomoci, buďme silní, přec plni emocí. Sílu po válce načerpejme, z nového ataku radost mějme, i když nás vysílí, vždy nás něčím přihnojí. Jako stromy, všichni buďme, tíhu sněhu přijímejme, neboť po zimě však přijde slunce, které nám sladké plody nese.