Střevíce

Ještě před měsícem bych plačíce
s láskou protančila dvoje střevíce.
Teď už však nové botky mám
 a musím jít zase o krok dál.

Neplač, nežízni, nebuď slepice
zkrátka láska je někdy jako život jepice.
Teď už však nové botky mám,
usměji se a půjdu o dům dál.

Tam za hranicemi, na konci ulice,
leží zřejmě mé staré střevíce.
Vyhoď je, znič a spal
na milost neber je,
vrátí tvůj žal!

I kdyby žadonily, co nejvíce
zahoď je, máš botky, nechtěj ty střevíce!
Neber je, musíš jít dál,
spal je, spal svůj žal!

A tak v botkách kráčím si dál,
střevíce nejsou tu, zmizel můj žal.
Ale no tak neblázni, nebuď slepice
kup si je, kup, ty nové střevíce!