a já pláču smutkem. Možná..A možná právě teď, když držíš v ruce dopis ode mne,
všechno se objasnilo. Možná ano, ale možná taky ne. Možná.
Je krásné si uvědomit jaké štěstí mám, když se při pohledu na Tvou fotku usmívám.
Pocit bezmoci. Možná se jen užírám. Od začátku i od konce přehrávám si tvá slova,
jsi moc dobrý; radši se schovám.
Možná najdeš zámožného muže, možná zmůže to, co dělá muže mužem.
Já však zmožený už tou nejošklivější láskou jsem.
Možná jsi byla pouhým mým největším omylem.
