úterý 13. listopadu 2018

Sněží.

Padají vločky, sněží zlehka, padají lehce, padají zlehka. Padají a já padám s nima, padají lehce a já pod nima. Padají a lehce se vznášejí, padají, padají, avšak nesněží, jen se vznášejí. Sněží či ne. Sněží až do bílého dne. Sypou se vločky a já se sypu s nima, sypu se lehce a já pod nima. Vločky krásné všech tvarů, vločky nádherné, zahalily mi hlavu. Jsou chladné, i já chladná s nima, však dotkneš-li se bude ti jen zima. Dotkneš se a roztají, dotkneš se i potají, dotkneš se a jsou pryč, dotkneš se a musím pryč. Sněží vločky, sněží zlehka, sněží lehce, sněží zlehka. Sněží emoce krásné, emoce tvarů, vrásky jasné, zahalily mi hlavu. Sněží lehce a já s nima, usmívám se, už mi není zima. Sněží.

úterý 29. května 2018

Čtvrtý pád

4. pád - Koho? Co?
Vidím sebe samu, propadat svému bláznovství, svému klamu. Propadat se hlouběji do nitra své duše, do černé díry, do zakázaného prostoru. Vzdálenou nitru své duše, vzdálenou štěstí nic netuše. Čas utíká krajinou tajemnou, vidím koho co, samu sebe vzdálenou. Vzdálenou nitru své duše, vzdálenou štěstí nic netuše. Vidím sebe samu, blízko svého vlastního klamu. Co dělat dál mám, proč sobě  utíkám. Nesu kříž, koho o pomoc požádat mám, když všem utíkám? Vzdálenou nitru své duše, vzdálenou štěstí nic netuše. Co dělat, vše je v marnosti, co dělat, žít život bez radosti? Co dělat. Tak co dělat. Z maličkostí se radovat. Maličkost. Maličkost vidět sebe samu bez bláznovství a klamu. Co dělat? Vidět, koho? co? Sebe samu, milovanou,.. sebe samu, bez růžových brýlí bez (sebe)klamu. Bez předsudků bez obalu. Vidím nitro své duše, blízko štěstí nic netuše.