Kostlivec

Uprostřed místnosti sedím jen já, schoulená, a tlejícící skříň, na pohled krásná uvnitř však prohnilá. Ona sic půvabná však kdys byla, než návštěvníka dovnitř propustila, červotoč, co zatočil mnou, usměvavou a upřímnou. Noci jsou studené a dny ještě víc, pověz mi za svitu Měsíce, co tíže srdce Tvé a nebudu chtít už vůbec nic. Kostlivec, nájemník, nezvaný host, zničil mne, mou osobu a osobnost. Stále a znova, vrací se, nitro mé hlodá, v nepravý čas, červík uprostřed švestky, vrtá rád do pecky. Vyháním jej. Noc bez spánku a dny bez života, květy bez pylu, Tvá podezřelá ochota a včely bez úlů. Med onen skvostný mok a lák, vyšší nájemné přišel jsi vymáhat, mé nitro nechal jsi ztroskotat. Já však nevzdávám se, silná žena, nenechám už víc ničit své jádro, stačí mi Tvůj úsměv, Tvůj dotek, chlapče, tak málo!

Věnováno všem těm, kteří mají svého kostlivce ve skříni, nevzdávejte se! S úsměvem jde všechno lépe! Vždy je tady někdo, kdo nám pomůže a změní Vám pohled na svět. :)♥

Pohyb po kružnici

Ty chceš mne a já lapena se být zdám, chceš vše napravit, ale já utíkám dál. Pohyb po kružnici, uprostřed kruhu, úsměv idola přišel by k duhu. Démony ve své paži, srdce uzamknuto, polknut klíč, odcházím, utíkám od Tebe, tak daleko, pryč. Ve strachu mysl a v mysli strach, nestojím o Tebe, neměls mne rád! Procházím nebem a přesto jsem v temnotách, jak dlouho vydržíš, vydržíš předstírat? Hněv, strach, vztek a zloba, dávní přátelé, radši se schovám. S myšlenkou na Tebe beru si bič, odejdi daleko, daleko, pryč. I když půlnoc už odbila, lampa ještě svítila, tak já nevinná nad Tebou se trápila. Otec Goriot a ty má dcera - nevděčná, bez empatie a neuctivá. Když všechno dobré před Tebou se schová, nemrač se, bude hůř, važ slova. Úsměv vyvolá radost a zažene žal, děkuji pane doktore, léčíte můj sval.