Nepolapitelná

Jsi můj sen a já Tvá noční můra. Rozsviť a já přiletím, i když zhasneš, zůstanu. Neustále, stále znova, touha po světle v mém nitru volá. Zlom mi křídla, nalom nožky, přiletím. Neboj, nebolí mě to ani trošku. Neměj starost. S žárovkou i bez žárovky, nechám si kvůli Tobě zlámat krovky. Budu stále u Tebe, dokud neprocitne srdce mé, než mých tisíc oček, rozpozná Tvůj sprostý počin. Zvedneš ruku, rozsvítíš, oženeš se, do pasti mne polapíš, já však už nenechám se. Uletím. Chceš rozmáčknout mě, náhle uzřím světlo, lásku po které mé srdce prahlo. A tak zase s radostí, letím, vstříc zlobě, s nadějí naplněných tužeb. Dočkám se opět planých slibů a služeb. Mucholapka na můry. Krok zpět, tři šestky, vrať se na start a hoď znova. Nemůžu, jsem pochroumaná. Kam se podělo mé nadšení? Temnota jej pohltila, žárovka praskla, padám dolů, celá zlomená, pod stůl, k místnímu hřbitovu. Sbohem lásko jediná, nepolapitelná zmatená.