Jsou všude okolo nás, vznášejí se a jsou stále zvětšovány. Pomluvy. Jedno slovo navíc a jsou větší, člověk člověku, lež ke lži. Rychlost blesku, takřka světla, utíkej prozradit svůj nový klevet. Jen utíkej, nebudu ti bránit, vím, činí tě to šťastným. Nemá to cenu, vlastně, nemáš cenu. Vem si koště a zameť svůj práh, vem si vidle a kydej špínu, ne však na bezbranné, zamysli se. Nic nevíš, nevíš, co činům zoufalým předcházelo, nevíš kolik ran utrpělo bezvládné tělo. Jsi soudce, co nechce slyšet slovo obžalovaného.
Malé srdce, velká huba, malá mysl, velká pomluva. Nesuď, nechceš-li být souzen, nemluv, nechceš-li být zostuzen. Raději mlč, nic se ti nestane, když svou pravdu necháš si pro sebe, neubližuj, nekárej není už pomoci. Co se stalo, státi se mělo a ty tlučhubo nepokoušej se rozhlašovat další křivé slovo. Jsi falešný jako kočka, horší než-li chtivý blázen, další pomluva už letím, utíkám, přetrhnu se jako láhev vody mrazem, abych další eso z rukávu mohl sázet. Víc hlav, víc ví, víc závistivých úst, víc pomluví.
Žádné komentáře:
Okomentovat