Kostlivec

Uprostřed místnosti sedím jen já, schoulená, a tlejícící skříň, na pohled krásná uvnitř však prohnilá. Ona sic půvabná však kdys byla, než návštěvníka dovnitř propustila, červotoč, co zatočil mnou, usměvavou a upřímnou. Noci jsou studené a dny ještě víc, pověz mi za svitu Měsíce, co tíže srdce Tvé a nebudu chtít už vůbec nic. Kostlivec, nájemník, nezvaný host, zničil mne, mou osobu a osobnost. Stále a znova, vrací se, nitro mé hlodá, v nepravý čas, červík uprostřed švestky, vrtá rád do pecky. Vyháním jej. Noc bez spánku a dny bez života, květy bez pylu, Tvá podezřelá ochota a včely bez úlů. Med onen skvostný mok a lák, vyšší nájemné přišel jsi vymáhat, mé nitro nechal jsi ztroskotat. Já však nevzdávám se, silná žena, nenechám už víc ničit své jádro, stačí mi Tvůj úsměv, Tvůj dotek, chlapče, tak málo!

Věnováno všem těm, kteří mají svého kostlivce ve skříni, nevzdávejte se! S úsměvem jde všechno lépe! Vždy je tady někdo, kdo nám pomůže a změní Vám pohled na svět. :)♥