Podzim, část roku, kdy končí letní radovánky a začínají povinnosti. Matka příroda dostává kreativní náladu a za pomocí štětce a palety vymaluje krajinu do různých barevných odstínů, jež dodávají podzimu veselost. Dalo by se říci, že matka příroda neví, co vlastně chce. Občas se z nebe spouštějí provazce kapiček, které se podobají pavoukovi, jenž šplhá po stříbrné niti, ale taky tady jsou i nádherné slunečné dny, které nám připomínají léto. Stromy jsou zabaleny do barevných kabátů, tak starých, že někdy nějaký ten kus látky upadne, větřík si s nimi pohrává a nám přidělává práci. Svobodným okřídlencům se tohle období nejspíše nezamlouvá, jelikož si sbalí své batůžky a odstěhují se na jih. Zato červíci jsou ve svém živlu, nají se téměř k prasknutí, není divu, když stromy nesou tolik ovoce. Ať už jde o červené či zelené koule nebo fialové šištičky. Lze také zaslechnout dětský smích a vidět zářící oči, když vítr spolupracuje a dopřává dětem tu radost, že do nebeských výšin, téměř k beránkům, vynese papírové stvoření, nazývající se drak. Ovšem někdy je slyšet i pláč. To smutní obloha a opět dopřává zemi potřebnou vláhu. Podzim někdy povolí vládu i paní Zimě a jeho krajinu pak zahalí bílý popílek.
Žádné komentáře:
Okomentovat