Havran

I stalo se, co státi mělo, i stalo se, leží zde bezvládne tělo. Humor i kræsa dávno jej opustila, někam daleko se radost z duše vytratila. I stalo se. Zatuchlé, hnijicí city na povrch se derou a znovu bezvládne tělo k hnilobě nutí. Červíci provratavajicí se na povrch. A onen skvostný puch. I stalo se, stalo, nač by se zapomněti mělo. Odér nejistoty a puch strachu, šíří se okolo, mám v ústech pachuť. I stalo se, stalo, leží zde bezvládné tělo. Havran už chce klovati nitro, když však tělo probouzejíce lapá po dechu, vyhlíží naději, spatřuje havrana a svobodu. I stalo se, že tělo ožilo, i stalo se, že se k životu vrátilo.